
Znáš tu pohádku jak princ utíná sani hlavu po hlavě, ale každou useknutou hlavu nahradí dvě další?
Tak takhle jsem si mohou připadat lidé v začátcích svého osobního rozvoje. I já jsem to tak měla: s každou bolístkou, co jsem poléčila, se našly další.
Ale po nějaké době se hlavy začaly zmenšovat. Možná jich nebylo méně, ale byly méně ohrožující.
Začala jsem totiž chápat, že každá ta hlava jsem já. Nějaká moje část, která se na sebe snaží upozornit.
Protože něco není v pořádku. Něco není v souladu s Láskou. A to bolí.
Pak už "jen stačí":
- pochopit skutečné potřeby každé té části,
- uvidět jejich bolest
- a začít je mít rád...





