Moji milí,

povím Vám příběh.

Hanička byla ve svých 35 letech velmi úspěšnou ženou. Dělala hlavní účetní ve středně velké výrobní společnosti s krásnými vztahy na pracovišti. Doma manžel a dvě krásné děti. Dům se zahradou a bazénem.

Začala ji však čím dál, tím víc trápit vyrážka na těle. A v té době se začaly zhoršovat i vztahy na pracovišti. Vyrážka ji velmi svěděla a znepříjemňovala život. Doma svůj vztek a frustraci jakž takž zvládala, ale na pracovišti už to nešlo. Byla nepříjemná na kolegy i klienty a začala dělat víc chyb.

Zaměstnavatele to obrovsky mrzelo, protože Haničku znal léta a věděl, jak dobrý a schopný člověk to je. Nezbylo ale nic jiného, než aby se s ní zaměstnavatel - v rámci zachování dobrého chodu společnosti - rozloučil. Předání jejích činností však byl "porod". Noví kolegové nestíhali všechno, co stíhala Hanička, a dělali ještě víc chyb.

A Hanička byla úplně na dně. Zdravotní problémy se zhoršovaly a přicházely deprese.

STOP... JINÝ POHLED...

Hanička ani zaměstnavatel tou dobou neznali jinou cestu. Nedokázali si vůbec představit, že by existovalo řešení, které by bylo laskavé ke všem zúčastněným.

Jaké by to však bylo, kdyby byli ochotni naslouchat člověku, který vidí a zná cesty přinášející spokojenost všem zúčastněným?

Člověku, který by viděl následující a přitom by za to nikoho neodsuzoval, protože sám dobře ví, kolik naučených podvědomých programů se v nás schovává?